Rdest dlouholistý

Ekologie

P. praelongus patří k ponořeným vodním rostlinám, tzv. submerzním hydrofytům, s vyvinutým vytrvalým oddenkem. Vyžaduje trvalý vodní sloupec a nevytváří listy vzplývající na vodní hladině. Svou strategií se řadí mezi druhy CS kontinua, tj. konkurenčně relativně zdatný druh snášející stres.

Ve svém areálu roste v jezerech, v říčních nivách (ramena, tůně) i v mírně proudících úsecích toků, v rybnících a přehradách. Udáván je zpravidla z neznečištěných mezotrofních vod na humózních písčitých půdách, bahně nebo i rašelinném podloží, z hloubek 0,2–2,0 m. Hloubka, v níž druh roste, závisí na průhlednosti vody. V severských zemích roste v řekách a jezerech, v nichž mu vysoká průhlednost vody umožňuje růst ve velkých hloubkách (4 m i více), charakter dna je převážně štěrkovitý. V České republice je druh vázán na čisté stojaté vody s hloubkou 0,5–2 m, s humózním písčitým, většinou bahnitým dnem. Roste i v mělkých tůních s hloubkou jen 20–70 cm, zde však vyžaduje vyšší zástin (polostín) kvůli nebezpečí přehřátí. V Rusku, ale i ve Slovinsku je výskyt druhu uváděn v zarůstajících vodách, pomalu tekoucích řekách, dokonce v zaplavovaných aluviálních vodách, v hloubkách 2–3 m.

 

Rostlinná společenstva

Potamogeton praelongus je uváděn z několika rostlinných společenstev, která jsou řazena v různých pojetích klasifikace do více svazů (Batrachion fluitantis Neuhäusl 1959, Ranunculion fluitantis, Oberdorfer 1977, Potamion Miljan 1933). Vždy se jedná o společenstvo s monodominantním P. praelongus. Podle současného pojetí jsou společenstva s tímto druhem řazena do asociace Potametum praelongi Hild 1959 v rámci svazu Potamion Miljan 1933. Tato asociace se vyznačuje malým počtem druhů.

 

pH reakce a elektrická vodivost vody

Ze základních stanovištních faktorů jsou pro růst P. praelongus určující pH vody a elektrická vodivost, která je mírou uhličitanové tvrdosti vody. Za optimální hodnoty pH vody je považováno 7,1–8,4; elektrické vodivosti 110–410µS·cm-1. Hodnoty pH na severských lokalitách (Norsko, Švédsko) se pohybují v rozmezí 7,0–9,4, na českých lokalitách 7,1–8,2. Na všech českých lokalitách jsou hodnoty elektrické vodivosti vysoké (165–342 µS.cm-1), což indikuje mírně eutrofní až eutrofní prostředí. Právě eutrofizace byla jednou z hlavních příčin zániku populací P. praelongus na většině českých lokalit. V norských a švédských lokalitách jsou hodnoty elektrické vodivosti výrazně nižší, běžně naměřené hodnoty se pohybovaly mezi 59–120 µS.cm-1.

 

Celková alkalinita a koncentrace vápníku ve vodě

Rostliny dokážou efektivně využívat hydrogenuhličitanové ionty (HCO3-) jako zdroj uhlíku pro fotosyntézu, a tím je dána jejich závislost na tvrdších vodách, proto jim vyhovuje celková alkalinita vyšší než 1,2 mekv·l-1. Celková alkalinita na lokalitách v ČR je v rozmezí (TA) 1,36–1,62 mekv.l-1 v nivě Orlice, 1,64 mekv.l-1 v rameni řeky Ploučnice u Heřmaniček a 3,02–4,09 mekv.l-1 v tůních v CHKO Kokořínsko. Z jezera s výskytem P. praelongus u Hamburku je uváděna celková alkalinitu (TA) 1.4 mekv.l-1. Na lokalitách v ČR se obsah vápníku ve vodě pohybuje mezi 50–62 mg.l-1 v nivě Orlice, 46–66 mg.l-1v rameni řeky Ploučnice u Heřmaniček a 39–96 mg.l-1 v tůních v CHKO Kokořínsko. Z jezera u Hamburku je publikována koncentrace vápníku 52 mg.l-1. V experimentální kultuře v Býšti dochází k inkrustaci listů CaCO3 u mladých rostlin vystavených koncentraci vápníku ve vodě při hodnotě vyšší než 85 mg.l-1.

 

Životní cyklus Potamogeton praelongus

Růstové období trvá v podmínkách střední Evropy od dubna do září. Vegetační doba začíná, když se ustálí teplota vody ≥10°C, což bývá zpravidla na přelomu března a dubna nebo v první polovině dubna. Kromě přezimujících loňských lodyh vyrůstají z oddenku nové lodyhy. Nové lodyhy mají základ v turionu (vegetativním pupenu, který má banánovitý tvar a světlé žluto-bílé zbarvení) vyrůstajícím z oddenku kolmo nahoru. Tyto vegetativní útvary slouží nejen k přezimování rostlin, ale také k přečkání nepříznivých období. Mají dokonce schopnost přežít určitou dobu v anaerobních podmínkách. Pokud jsou vhodné podmínky na lokalitě, některé lodyhy přezimují a následně vykvétají. Nové lodyhy zesilují a jsou svěže zelené, křehké a lesklé. Rostlina kvete v květnu až červnu zelenými klasy, které pouze krátkodobě vyčnívají nad hladinu. Následně klesnou pod hladinu a probíhá zrání nažek. Staré lodyhy odumírají. Nažky jsou zralé v červenci a srpnu. Zralé klasy s nažkami uhnívají a klesají ke dnu. Senescence rostlin nastává v našich podmínkách na konci září a v říjnu. Některé lodyhy odumírají. Období vegetačního klidu přežívá oddenek s přezimovacími turiony, případně i několik mladších lodyh).

Design vision - tvorba webových stránek