Záchranný program

Záchranné a záložní populace

Záložní populace v revitalizovaných tůních v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj

Nezávisle na záchranném programu byl P. praelongus vysázen do několika revitalizovaných tůní v CHKO Kokořínsko (tůň nad rybníkem Harasov – r. 2001, tůně v nivě Liběchovky – r. 2001, tůně pod Plešivcem – r. 2002, tůň u Štampachu – r. 2003, tůň u Medonos – r. 2010, tůň u Tupadel – r. 2013). Dlouhodobý monitoring stavu populací na Kokořínsku ukázal závislost stavu populací na sukcesním stádiu jednotlivých tůní založených v různých letech. Ve většině tůní s dostatečnou hloubkou (0,5–1,2 m) byla největší početnost lodyh v 5. až 8. roce po výsadbě. Pak následoval pokles z řádově desítek m2 na desítky lodyh až jednotlivé lodyhy. Pouze ve velmi malých a mělkých tůních (Medonosy, výhledově též Tupadly) se P. praelongus rozrostl ve třetím roce po výsadbě, ale následně ustoupil konkurenčně silnějším druhům, protože byl současně oslaben dalšími faktory, zejména intenzivním prohříváním vodního sloupce. Největší početnosti (téměř 3000 lodyh) dosáhla populace v tůních pod Plešivcem, kde P. praelongus v roce 2008 rostlin v 9 tůních. Nejdéle přežívala ve dvou velkých tůních, kam bohužel rybáři v roce 2013 vysadili amury. Populace P. praelongus ve velkých tůních úplně zanikla, malý počet rostlin v současnosti přežívá ve 3 malých tůních, kam ryby neproniknou. Velmi dobře se rozrůstala populace druhu také v tůni nad rybníkem Harasov, kde dosáhla v roce 2007 téměř 1400 lodyh. Tato tůň byla však opakovaně ovlivněna splachy živin při povodňových stavech a druh postupně ustoupil druhům snášejícím vyšší trofii (zejména Potamogeton natans a Calliergonella cuspidata). V současné době je zastoupení vodních makrofyt v této tůni minimální. Zánik populace ve dvou tůních v nivě Liběchovky měl dvě příčiny. Ve velké tůni s jílovitým dnem a nízkým sloupcem vody sehrálo velký vliv intenzivní prohřívání vodního sloupce a poškození rostlin teplem. Tyto rostliny pak obtížně konkurovaly šířícímu se orobinci širokolistému (Typha latifolia). U středně velké tůně byla populace až do roku 2010 v dobrém stavu, ale ustoupila v důsledku intenzivního zarůstání tůně Potamogeton natans a Calliergonella cuspidata.

Velmi nadějný byl vývoj populace v tůni u Štampachu, kde rostliny trpěly přehřátím pouze v mělkých částech, zatímco v nejhlubších partiích uprostřed vodní plochy dobře prosperovaly. Tůň intenzivně zarostla rákosinovými porosty (hlavně Typha sp., Phragmites australis). Ve vodním sloupci se hlavní dominantou stala zelená makroskopická řasa Chara sp. Málopočetná populace P. praelongus přežívá jen uprostřed tůně. Nejnovější tůně založené v letech 2010 (tůň u Medonos) a 2013 (tůň u Tupadel) neměly od počátku výhledově vhodné podmínky pro P. praelongus. Tůň u Medonos je umístěna v rákosině a intenzivně zarůstá jak rákosinovými druhy, tak i dominantními vodními rostlinami (Ceratophyllum demersum, Potamogeton berchtoldii, Lemna trisulca) a makroskopickými řasami (Chara sp.). Tůň u Tupadel je mělká, má jílovité dno. Rostliny zde trpí přehřátím a občasným vysycháním tůně.

Design vision - tvorba webových stránek